Tereza K., 24, vystudovala marketingovou komunikaci na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. V roce 2025 strávila 5 měsíců na Bali, kde stážovala v digitální marketingové agentuře v Canggu. Toto je její příběh.
Jak to celé začalo
Upřímně? Začalo to frustrací. Byla jsem ve třetím ročníku bakaláře, měla jsem dobré známky, ale nulové praktické zkušenosti. Všichni kolem mě mluvili o stážích v Praze. A já jsem věděla, že nechci strávit léto v kanceláři na Florenci za 5 000 korun měsíčně.
Na Bali jsem narazila náhodou. Kamarádka mi poslala odkaz na Internship Abroad a řekla: "Koukni, stáže na Bali v digitálním marketingu." Myslela jsem si, že je to vtip. Kdo stážuje na Bali? Ale čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc to dávalo smysl. Nízké náklady, angličtina, digitální marketing. Přesně to, co jsem hledala.
Příprava: víc byrokracie, než jsem čekala
Nebudu lhát. Příprava byla náročnější, než jsem si představovala. Začala jsem v lednu a odlétala v květnu. Čtyři měsíce intenzivního plánování.
Nejdřív jsem si vytvořila profil na Internship Abroad. Do týdne se mi ozval konzultant a probrali jsme moje preference. Chtěla jsem malou agenturu, kde budu mít reálné projekty, ne velkou firmu, kde budu dělat kafe.
Pak přišly dokumenty. Životopis v angličtině (třikrát přepsaný), motivační dopis (pětkrát přepsaný), vízum (Social/Cultural Visa - musela jsem jet na indonéský konzulát do Berlína, protože v Praze nebyl volný termín). A samozřejmě přesvědčování rodičů, že Bali není nebezpečný ostrov na konci světa.
Erasmus+ jsem na Bali nemohla využít (Indonésie není v programu), ale fakulta mi stáž uznala jako odbornou praxi za 15 kreditů. To samo o sobě stálo za to.
První týden: kulturní šok na plný úvazek
Přiletěla jsem v sobotu večer. Horko, vlhko, chaos na letišti. Grab (obdoba Boltu) mě odvezl do Canggu a já jsem si říkala, jestli jsem se nezbláznila.
Ubytování jsem měla přes agenturu. Sdílený dům s dalšími čtyřmi stážisty (dva Nizozemci, Němka a Australanka). Pokoj s klimatizací, bazén na zahradě, 15 minut na skútru do kanceláře. Za 280 EUR měsíčně. V Praze bych za tohle platila trojnásobek.
První den v práci byl intenzivní. Agentura měla 15 lidí, mix Indonésanů, Australanů a Evropanů. Můj šéf, Australan Jack, mi dal rovnou dva klienty: lokální surfový brand a eco-resort na severním Bali. "Tady se učíš tím, že děláš," řekl mi. Měl pravdu.
Ale první dva týdny byly těžké. Nedokázala jsem se soustředit kvůli vedru. WiFi padala. Doprava na skútru mě děsila (levostranný provoz + balijské silnice = adrenalin). A v kanceláři jsem si připadala pomalá. Všichni kolem mě pracovali rychle, sebevědomě, bez váhání. Já jsem nad každým mailem seděla hodinu.
Zlom: když jsem přestala být turista a začala žít
Zlom přišel někdy ve třetím týdnu. Surfový brand, který jsem měla na starosti, potřeboval kompletní strategii pro Instagram. Navrhla jsem koncept založený na storytellingu: příběhy lokálních surferů, zákulisí výroby desek, autentický pohled na balijskou surfovou kulturu. Jack to schválil na první dobrou.
Klient byl nadšený. A já jsem si poprvé uvědomila, že tohle není jen stáž. Tohle je reálná práce s reálným dopadem.
Od té chvíle se všechno změnilo. Přestala jsem být česká studentka na Bali a stala jsem se součástí týmu. Začala jsem chodit s kolegy na obědy do warungu (lokální restaurace, plný talíř za 50 korun), na surfing po práci, na coworkingové meetupy v Dojo Bali.
Co jsem se naučila (a co mě překvapilo)
Profesní dovednosti
Za 5 měsíců jsem se naučila víc než za 3 roky na fakultě. Nejde o to, že by škola byla špatná, ale v práci se učíte pod tlakem, s reálnými deadliny a reálnými klienty. Konkrétně:
- Content strategie a tvorba - od plánování přes focení po analýzu dat
- Klientská komunikace - jak prezentovat nápady, jak říkat "ne" diplomaticky
- SEO a analytics - Google Analytics, Search Console, reporting
- Práce v mezinárodním týmu - různé styly komunikace, časové zóny, kulturní kontext
- Samostatnost - nikdo vám neřekne, co máte dělat. Musíte si to zjistit sami.
Osobní růst
Tohle nebylo v popisu stáže, ale bylo to možná nejcennější:
- Sebevědomí. Když zvládnete žít 5 měsíců na druhém konci světa, zvládnete cokoliv.
- Flexibilita. Naučila jsem se adaptovat na situace, které bych dřív považovala za nemožné.
- Perspektiva. Čeští studenti mají tendenci myslet lokálně. Na Bali jsem potkala lidi z 30 zemí a zjistila, že svět je mnohem větší a příležitostí je mnohem víc, než jsem si myslela.
- Vztah k práci. V Česku je běžné nadávat na práci. Na Bali jsem potkala lidi, kteří milují to, co dělají. To na mě zapůsobilo víc než cokoliv jiného.
Co mě překvapilo
- Jak levné to bylo. Celých 5 měsíců mě stálo méně než jeden semestr v Praze (když počítám nájem, jídlo a MHD).
- Jak rychle si zvyknete. Po měsíci mi Canggu připadalo jako domov.
- Jak moc vám to změní životopis. Od návratu jsem dostala 4 nabídky na pohovor. Zahraniční stáž na Bali je konverzační téma číslo jedna.
- Jak těžké je vrátit se. Zpátky v Praze v listopadu jsem měla dva týdny "reverse culture shock". Šedé nebe, krátké dny, český pesimismus. Ale přešlo to.
Výzvy, o kterých se nemluví
Nechci, aby tohle znělo jako reklama na ráj. Byly i těžké momenty:
- Osamělost. První dva týdny jsem se cítila izolovaně. Neznala jsem nikoho, nerozuměla jsem indonéštině a moje spolubydlící si už vytvořily vlastní skupinku. Trvalo to, než jsem si vybudovala vlastní komunitu.
- Zdravotní problémy. Třetí týden mě dostal "Bali belly". Dva dny jsem ležela v posteli. Pak kousnutí od komára, které se zanítilo. Nic vážného, ale nepříjemné.
- Pracovní tempo. V agentuře se pracovalo rychle a očekávalo se, že budete proaktivní. Jako někdo, kdo byl zvyklý na české "počkáme na pokyny", to bylo náročné.
- Stesk po domově. Kolem třetího měsíce přišla vlna stesku. Volala jsem rodičům každý večer. Přešlo to, ale bylo to reálné.
Čísla, která mluví za vše
Komu bych stáž na Bali doporučila?
Upřímně: skoro každému. Ale nejvíc těm, kteří:
- Chtějí praktické zkušenosti v digitálním prostředí
- Nemají neomezený rozpočet (Bali je jednou z nejdostupnějších destinací)
- Jsou otevření novým kulturám a zkušenostem
- Chtějí vystoupit z české bubliny a vidět, jak funguje svět
A naopak, nedoporučila bych to těm, kteří hledají korporátní stáž v kanceláři s kravatou. Na Bali se pracuje v tílku a žabkách. A to je na tom to nejlepší.
Jeden tip na závěr
Kdyby mi někdo před odletem řekl jednu větu, chtěla bych slyšet tuhle. Přestala jsem se stresovat, že nemluvím perfektně anglicky, že neznám všechny nástroje, že jsem nejmladší v týmu. Začala jsem být přítomná - v práci, v konverzacích, na surfingu po západu slunce. A právě tím jsem se naučila nejvíc.
Pokud přemýšlíte o stáži v zahraničí a váháte, přestaňte váhat. Prostě to udělejte.